prezentace králických rybářů

Jeho domovinou je západ Severní Ameriky od Mexika po Aljašku. Poprvé byl do Evropy dovezen již v roce 1880. Brzy se stal oblíbenou rybou v chovech a po opakovaných dovozech z Ameriky a dalších sekundárních a terciárních introdukcí nejen do Evropy se rozšířil v podstatě do celého světa.

Udává se, že se může dožít až deseti let věku a dorůst až hmotnosti k 20 kg – to se však týká jeho původní domoviny v Severní Americe u nás jen výjimečně přesáhne hmotnost 4 – 5 kg. Jeho přirozenou potravou jsou larvy hmyzu, dospělci hmyzu, zooplankton, vodní měkkýši i malé rybky. V intenzivních chovech je díky svému rychlému růstu, výbornému využití krmiva a vysoké kvalitě masa velmi častým a ceněným druhem.

Jeho hřbet je zbarvený modře nebo olivově zelený, boky stříbřité, břicho bílé, středem boků se táhne podélný růžový až červený pás, na hlavě, hřbetě, bocích, hřbetní a řitní ploutvi jsou četné černé skvrny. Samci (mlíčáci) mají výrazně delší hlavu, špičatější spodní čelist, větší ústa a delší párové (prsní a břišní) ploutve, v období tření tmavší (výraznější) zbarvení. Starší ryby mohou mít hákovitě zahnutou spodní čelist.

Pstruh duhový dospívá v 1 – 4 letech života. Výtěr probíhá u místních linií v průběhu března a dubna (ale existují i linie vytírající se od října do prosince). K výtěru si vybírá proudné úseky toků, kde zejména samice (jikernačky) vytloukají do štěrkopískového dna miskovité hnízdo, do kterého následně ukládá jikry. Ty jsou současně oplozovány většinou několika mlíčáky. Jikernačky mohou mít 1 – 2,5 tisíce jiker (o velikosti 4 – 5 mm) na kilogram hmotnosti. Jikry se inkubují po dobu 300 – 410 takzvaných denních stupňů (d°), což teoreticky znamená 30 – 41 dní při teplotě vody 10°C.

Původním areálem výskytu sivena amerického je Severní Amerika. Byl ale introdukován do oblastí s mírných klimatem ostatních kontinentů. Do České republiky byl poprvé dovezen současně s prvními dodávkami pstruha duhového. Vzhledem ke své odolnosti, dobrým růstovým schopnostem, kvalitnímu a chutnému masu se stal i významnou produkční rybou i v intenzivních chovech. Snáší i poměrně kyselou vodu.

Tělo sivena je vyšší než u pstruha obecného a ze stran lehce zploštělé. Ústa jsou široce rozeklaná u samců výrazně větší. Má velmi drobné šupinky zarostlé hluboko v kůži. Zbarvení hřbetu je olivové až modrozelené s meandrovitými pásky a skvrnami. Boky jsou světlejší, břicho žluto-oranžové až načervenalé. Na bocích jsou četné luté, červené a modré skvrny. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou lemované bílým páskem. Samci jsou v období tření výraznější zbarvení (břicho až do červena). Ve své domovině se dožívá více než deseti let a dorůstá až 7 kg hmotnosti. U nás největší jedinci dosahují okolo 2 kg. Přirozenou potravou sivena jsou larvy vodního hmyzu a drobné rybky.

Siven dospívá ve 2. – 3. roce života a vytírá se v říjnu až listopadu. Vytírá se do vytlučených hnízd ve štěrkopískovém podloží v mělkých proudných úsecích horních úseků toků. Vzácně se kříží s pstruhem obecným, jejich kříženci tzv. tygrované ryby jsou atraktivní svým zbarvením.

Tygrovaná ryba 

Kříženec Pstruha obecného a Sivena amerického.

Tam, kde se siven vyskytuje společně s pstruhem obecným, dochází obvykle ke vzniku kříženců, neboť obě ryby se třou ve stejnou dobu. Jikernačky mohou mít 2 – 5 tisíc jiker (3 – 4,5 mm velkých) na kg hmotnosti a jejich inkubace trvá 370 – 480 d°. Vzniklí bastardi jsou však neplodní, což je hospodářsky nevítané, takže se zpravidla siven americký vysazuje jenom tam, kde jsou pro něho lepší podmínky než pro pstruha obecného a kde nemůže příliš hojně docházet ke křížení snižujícímu přirozené zarybňování.

Kříženec, nazývaný obvykle rybou tygrovitou, má po celém těle význačnou žlutou nebo žlutohnědou, až žlutozelenou meandrovitou kresbu na olivovém podkladě. Barevné skvrny rodičů mu však obvykle chybějí.