prezentace králických rybářů

Netradiční zakončení pstruhové sezóny

Kdo je tím rybářem v pravém slova smyslu, navíc podlehl kouzlu tekoucích vod a jeho hlavní doménou je lov ryb muškařskou technikou, vnímá závěr pstruhové sezony trochu se smutkem v duši. Vody se pro něho zavřou na poměrně dlouhou dobu a jedinou radostí se stane vázání umělých nástrah na sezonu příští, což není také - někdy - špatná zábava. Člověk u toho může vzpomínat na hezké chvilky u vody, nebo snít o tom, že právě tato nástraha, co zrovna dovazuje, bude pro některou velkou rybu zrovna ta pravá - samozřejmě naprosto neodolatelná.

Je tady však poslední listopadový den a nejde jinak, než to svoje nádobíčko naložit do auta, chvilku ještě nechat zapracovat svoje podvědomí, dát na city spíš než na rozum a potom se už se rozjet tam, kam to srdce nejvíc táhne. Letošní poslední listopad byl opravdu asi jen pro ty skalní. Počasí chtělo dohnat, co za celý měsíc zanedbalo, takže náležité oblečení bylo opravdu na místě. Když si rybář vyšlápne na delší vycházku, má dilema co na sebe v takovémto nečase obléknout. Jedno řešení je nabalit se jako pumpa, to je však dobré jen na dlouhé postávání nad jednou tůni, člověk nemá tu správnou hybnost. Nebo naopak, si toho vzít méně a udělat si delší výšlap. Potom ale běda, když nějaká pěkná ryba donutí rybáře nad tou tůní déle postávat. Já osobně nemám rád ani na rukou rukavice. Jak prostě necítím prut v holé ruce, není to na žádný pád ono. Pro mě rybářský prut představuje prodlouženou ruku. Potřebuji se s nabízenou nástrahou mazlit a správně ji rybě prezentovat - přesně podle mých představ. Stejně se to ale někdy nedá, takže to je hnedle rukavice z kapsy a zase do kapsy. A když už je člověk u té vody řádně promrzlý, někdy začne také zlobit psychika. Je v té řece vůbec ještě něco? Budou i v tomto počasí ryby reagovat? Vytrvat se ale mnohdy vyplatí. Stalo se mi už nejednou, že těsně před závěrečnou, přišel pstruh duhový nebo lipan v délce nad 40 cm a to je potom radost obrovská.

Letošní rok mi ale srdce poručilo jinak. Pstruhaření jsem si v této sezoně užil, až tak nějak, do sytosti a navíc vody byly celkem štědré. Proto jsem se rozhodl vydat se po pstruhové vodě za nějakým dravcem. Pstruhové revíry sice těmito rybami neoplývají, prstíčkem je někdy třeba hrabat, ale o to, to asi více někdy člověka táhne. Zažít jiný adrenalin, moci si na tenoučkém muškařském proutku pohrát s rybou mnohem těžší, než jeden kilogram. V žádném případě to ale nefunguje jako v mnoha článcích začínajících: „Použil jsem prut značky xy, naviják značky xy, vlasec a nástrahu značky xy a záběr na sebe nenechal dlouho čekat.“ HOVADINA! Nefunguje to takto. Rybář se nachodí a nachodí, nahází a nahází. Hody jdou do tisíce a je potřeba se soustředit na každý. Ryba nám zvysoka kašle na to jaké značky máme prut nebo silon, tu spíš zajímá přímá prezentace vlastní nástrahy. Tak, aby se v ní probudila touha lovit. Štice ve vázce je také jedno jaké značky silon tam namotáte. Výsledek ve finále bude stejný. Jde o to, aby se tam ryba pokud možno nedostala. Zde je to především na umění rybáře, nikoliv značky vybavení.

Je tou největší odměnou, když se sejdou spolu kousek štěstí s kouskem umění. Při značné dávce trpělivosti, nelze potom než řece - na závěr sezony - jen hlasitě poděkovat. Za nádherný zážitek z posledního dne lovu na pstruhovém revíru.

Vidrma Jiří MO ČRS Králíky