prezentace králických rybářů

 Pstruh obecný kraluje především našim potokům a horským říčkám, je ztělesněním jejich čistoty, síly a nespoutanosti. Jeho kráse a kaleidoskopu barev se jen málo co v rybí říši vyrovná. Pan Ing. Zdeněk Šimek na jeho adresu přímo prohlásil: "I když v každé rybě dovedeme najít její osobitý půvab, nemůžeme nepřiznat pstruhovi prvenství mezi všemi".

Pro nás rybáře je podstatné umět rozlišit jejich pohlaví. Výskyt jikernaček je asi o polovinu nižší než mlíčňáku, je proto nasnadě omezit jejich zabíjení. Navíc bývají vlivem tvorby jiker agresivnějšími a tudíž jsou i častěji loveny. V dnešní době je též nutno připočítat prokázaný vliv splašků s obsahem hormonálních preparátů, které se podílejí na negativní změně pohlaví ryb. Hlava jikernačky je menší, tupě zakončená. Tlama je malá bez deformací rozštěpená pouze po oko. Starší jikernačku je možno splésti si s mlíčňákem, bývají silné s velkou tlamou a špičatou protáhlou hlavou.

Jikernačka

Hlava mlíčňáka je větší, delší a     špičatější, tlama je rozštěpená až za oko. Spodní čelist je zahnuta nahoru, ne ovšem tak znatelně jako například u lososa. Stavba těla bývá za hlavou rozšířená do výšky, neklamným to demonstračním znakem síly pro boj mezi sebou o jikernačky.

Všeobecně je pstruh štíhlého ale svalnatého a silného těla. Horní i dolní čelist včetně patra a jazyka jsou opatřeny jemnými zuby, které jsou hákovitě zahnuty směrem k jícnu. Mnozí z nás si je od větších ryb jistě dobře pamatují - když o ně neobratně zavadíte lehce pronikají do kůže a způsobují ač malá, tak bolestivá poranění. Oko pstruha je velké, zlatým prstencem orámované. Pstruh s nimi dokonale mapuje prostor prakticky ve všech směrech kolem své hlavy. Počet a uspořádání ploutví má pstruh stejné jako losos, rozdíl ovšem spočívá v tom, že poměr jejich velikosti vzhledem k tělu je u pstruha mohutnější. Ocasní ploutev je u mladých ryb vykrojená, u starších spíše rovně uťatá, někdy poškozená či roztřepená.

Vzorec ploutví je: H 3—4/9—12, P 1/10—13, B 1/7—10, Ř 3—4/6—10, O 18—21

Zbarvení pstruha může být  velmi různorodé, je přímo ovlivňováno potravou a prostředím ve kterém se pstruh právě nachází. Setkáváme se tak s černě, tmavě zeleně, šedě či maskovaně vybarvenými rybami. Boky jsou od šedohnědé až po zlatožluté s nádechem zelené. Tečkování je černé, nebo do hněda a červené, někdy velmi husté jindy řídké. Tečky najdeme na hřbetní ploutvi, na horní části ocasní a na tukové ploutvičce, kde červené tečky bývají velice kontrastní. Hřbetní, břišní a řitní ploutev mývá černo-bílé lemování. Břišní partie jsou bělavé až našedlé, boční čára je u světlých kusů dobře viditelná.  Celkové zbarvení se může lišit i v závislosti na ročním období. Liší se i zbarvení masa, které nabývá odstínu bíle přes růžovou až k oranžové.

Příklad zbarvení nevýrazné

Za potravu pstruhovi slouží v ranném mládí plankton, později se jedná o hmyz a jeho larvy či nymfy. Čím je pstruh starší, tím jsou jeho požadavky vyšší. Potravou se pak stávají ryby jako je vranka, střevle či malí hlodavci. Nezřídka se setkáváme například i s kanibalismem. Na úživnosti řek závisí i růstové schopnosti pstruha. V malých horských tocích, kde pstruh dorůstá sotva lovné míry, může na rozsáhlejších vodách za příznivých podmínek dorůst  až osmi kilogramů váhy. Ryby těch největších velikostí a vah nacházíme v jezerech, přehradách či rybnících. Jednou z našich nejlepších řek na velké pstruhy, ač často navštěvovaná, je Ohře.

Pstruh potoční z Úpy, podloží zde nechává vzniknout nejkrásnějšímu zabarvení pstruhů, jaké jsem kdy viděl....

 V krátkosti jsem se Vám zde pokusil popsat jednu ze svých nejoblíbenějších lososovitých ryb, vedle lipana a hlavatky jej považuji za nejkrásnější a nejcennější úlovek, kterému po urputném a vyčerpávajícím boji rád dopřeji lehké odplutí do klidné části tůně k odpočinku a ještě chvíli se jen tak dívám jak, majestátně a pomalu mizí v hlubině...   

Ing. Zdeněk Šimek ve svých dílech na jeho adresu uvedl: I když v každé rybě můžeme najít její osobitý půvab, nemůžeme nepřiznat pstruhovi prvenství mezi všemi....