prezentace králických rybářů

Mník plůdek, Lipan generační 50 kusů a 200kg sivena tržního. Celkové zarybnění nad plán bylo 80 kg tržního sivena, což představuje asi 320 ryb. Přítoky byly zarybněny plůdkem sivena, aby zde nebyla pouze jenom mrtvá voda.

Veškeré chovné potoky jsou prakticky bez života a to díky hojnému výskytu vydry říční v regionu. V současné době na nich nelze vůbec hospodařit, výtěžek by ani náhodou nepokryl náklady s tímto spojené. Jediným možným řešením je, zde vysazovat omezené množství rybího plůdku, což nepředstavuje pro organizaci velké finanční zatížení a lze tímto způsobem udržovat ve vodě alespoň nějaký život. Vysazování plůdku pstruha potočního do hlavního toku je taky jediné řešení, jak lze alespoň v omezeném rozsahu tento živočišný druh v revíru udržet. V samotném toku, co se týče pstruha potočního a lipana podhorního není v současné době prakticky žádný generační materiál v rozsahu, kdy by byla řeka schopna se sama regenerovat z vlastní populace, jak tomu bylo v minulosti. V tomto nás plně utvrzuje skutečnost, že na hlavním toku se vyjma ryb, které byly vsazeny jako plůdek v letech 2012 a 2013, žádné jiné ryby prakticky nevyskytují. Že hlavní tok Tiché Orlice,  býval bohatou zásobárnou generačních ryb, několika druhů ryb, včetně raka, patří k nenávratné minulosti a v současné době opravdu nemůže a není schopen sloužit, pro přirozenou reprodukci a vytváření jakékoliv rybí populace. Jedinou rybou, která se zde v loňském roce úspěšně vytřela, byl siven americký z podzimního vysazení, neboť jej rybáři nestačily úspěšně vychytat a vydry do týdne vyžrat. Takže na hlavním toku bylo pár trdlišť, kde výtěr úspěšně proběhl a nějaký ten plůdek z těchto ryb na vodě budeme mít.

Pokud vydra z tohoto regionu nezmizí, ani z těchto ryb se žádná dospělosti nedočká.To co se nyní odehrává na našich pstruhových tocích je obrovská tragédie, nikde nelze pozorovat ryby, které by nějak převyšovaly velikost 20 centimetrů a i tyto ryby se na tocích vyskytují spíše sporadicky a ojediněle. Východiskem z této situace jsou pouze dobře zabezpečené chovy generačních ryb, vysazování tržní ryby, za předpokladu, že bude okamžitě vychytána, neboť tyto ryby těžko přežívají na toku, za současného stavu predátorů déle než 10 dní. Meziroční škody na našem revíru nelze v podstatě ani přesně vyčíslit, jelikož v minulosti zde nebyl nikdy udělaný řádný hydrobiologický výzkum, abychom dnes mohli odpovědně říci o kolik jsme vlastně přišli. Zhruba to však jen na našem revíru bude částka, někde asi mezi 150 až 300 tisíci korunami. I toto konstatování je nám vlastně k ničemu, škody nikdo a nijak neuhradí. Škodu, která byla spáchána na chráněných živočiších nelze asi vyčíslit vůbec. Pokud někdo vrací do přírody vrcholového predátora, který tu přes sto let nebyl, měl by si nejprve uvědomit, že i celou krajinu včetně toků, by bylo nejprve třeba vrátit o sto let dozadu, aby zde byly vytvořeny adekvátní podmínky pro život takového tvora. Navíc co se týče vydry říční, byla i v dávných dobách intenzivně hubena všemi dostupnými prostředky, byli na ni i speciálně cvičeni psy a za zabití vydry se vyplácela tučná odměna. Naši předkové žili s tímto tvorem po staletí. Když vydru intenzivně hubili, dobře taky věděli proč a z jakých důvodů toto činí. V současnosti je tento tvor mylně prezentován veřejnosti, jako div ne dětská hračka. Není uváděno, že je to silně invazní druh na vrcholu potravního řetězce, který se chová stejně jako toulavý pes a vyjma člověka nemá žádného přirozeného nepřítele. Současné údaje které jsou uváděny myslivci pro náš kraj, jsou zhruba 360 kusů a můžeme konstatovat, že tento údaj je jen informativní a rozhodně silně podhodnocený. Skutečnost bude daleko vyšší. Pokud bychom použili tento údaj, vycházelo nám na náš revír 4 kusy tohoto tvora. Pokud by náš region měl uživit 4 kusy vydry po dobu jednoho roku, je k tomu zapotřebí 5840 kusů tržní ryby. Tady jasně vidíme, z jakého důvodu žádnou generační rybu na toku nemáme a ani nemůžeme mít a že čísla a škody které jsem uváděl, nejsou v žádném případě výplodem mojí fantazie.

Vidrma Jiří, hospodář MO Králíky